V průměru měla necelých šest a půl metru. Bylo z ní vidět na věž štramberského hradu, nejbližšího strategického bodu v rámci soustavy (řetězce) opevněných sídel strážců Moravské brány.
Spolu s docela malým dvorkem a strážnicí pro posádku byla vysloveně obrannou částí. Do zřejmě věžové brány s propadlištěm, zčásti vytesané do skály, se přicházelo po druhém mostě s propadlištěm. Hned za branou bylo obytné stavení a nevelký dvůr. V jižní části nádvoří stálo jádro hradu, nyní nejlépe zachovaná část. Vnitřní hrad obepínal příkop a mohutný val, na jihu, na západě a na východě zdvojený nezbytnou palisádou. Než se příchozí dostal až sem, musel zřejmě zdolat ještě dva opevněné pahorky. Zatímco hrady Hukvaldy a Starý Jičín stojí na osamělých kopcích, Šostýn vyrostl ve stínu Pískovny, v poměrně nevýhodné poloze. To mohlo být v dobách vyspělejší dobývací techniky důvodem jeho ztečení a zboření. Studna na hradě asi nikdy nebyla a vodu jeho obyvatelé brali zřejmě z cisterny. Podle zvyku se do ní sváděla soustavou dřevěných okapů ze střech, protože jí na hradech bývalo vždy spíše méně než více.
- TV pořad - Náš venkov: Ukryté dějiny šostýnské. Vyrobilo centrum publistiky a dokumentu Televizní studio Ostrava - Česká televize 2004
Hrad náležel olomouckému biskupství, které jej často udělovalo v léno světským feudálům. K nejznámějším správcům hradu patřil olomoucký biskup Mikuláš z Rýzmburka (kolem roku 1389), který si hrad oblíbil a často na něm pobýval. Hrad byl obléhán r. 1404 polským vojskem a někdy brzy po roce 1420 byl dobyt biskupským vojskem, které vypálený a pobořený hrad předalo zákonnému majiteli. Ten však již hrad neopravil. Hrad byl natrvalo opuštěn a chátral. V polovině 19. století za vlastnictví zemanského rodu Rašků byly jeho nadzemní části strženy a materiál použit na výstavbu továrny na hliněné zboží. V roce 1945 přešel hrad do státního majetku.
Zajímavé dějiny má hrad od počátku 20. století. S jeho soustavným výzkumem začal v roce 1935 místní vlastivědný pracovník Emil Hanzelka. Ve 30. letech byly odkryty základy jádra hradu, byla provedena konzervace odkrytých zdí. Od konce 30. let do konce let 80. sloužil hrad jen výletníkům a vandalům. Od roku 1988 se v lokalitě provádí záchranný archeologický výzkum spojený se záchovnou údržbou vykopaných zbytků zdí a hradeb. Četné archeologické nálezy (např. Šostýnská Venuše) jsou vystaveny v expozici muzea Fojtství.
sme pyšni na naše hrady a zámky, proto máme o ně zájem a máme je rádi, málokde v Evropě jich mají takové množství. Jsou jedinými staletými starožitnostmi, které si můžeme libovolně prohlížet, „sáhnout si“ na ně a spojovat je třeba s turistikou. Jsou staré, tajuplné, krásné i ve zříceninách. Vnímavý člověk - to je ten základní kámen našeho snažení, protože - jak prohlásil náš přední odborník na hrady a zámky Dobroslav Líbal - „Zaujetí památkami znamená především zaujetí lidmi“. Proto předkládáme veřejnosti naše produkty ve „stravitelnější“ podobě - drobné publikace psané formou blízkou kronikářským zápisům a pohlednice rekonstrukcí hradů i zámků, jak před staletími vypadaly (nebo mohly vypadat), v krajině. Putujme po hradech a zámcích je počin, který bychom mohli také nazvat "hrady a zámky trochu jinak". Nápad vznikl již někdy před 35 lety, ale musel čekat na svou příležitost, a také velmi dlouho uzrávat, než jsme ho mohli uvést v život.