Na konci roku 2003 byla vydána nádherná knížka Šlechtická sídla na Novojičínsku autorů Jiřího Tichánka a Zdeňka Šerého. Tato publikace takřka vyčerpávajícím způsobem dokumentuje slovem i obrazem historii bývalých panských sídel na Novojičínsku.
Podstatou je tedy mapování historie především panských sídel v rámci bývalého Kravařska (Kuhländchen). Pojednává o šlechtických sídlech - tedy hradech, zámcích, tvrzích, svobodných dvorech, včetně dalších DSO (Drobných středověkých opevněních). Hovoří o tvrzích známých, ale i těch, které sice archivní prameny znají, ale doposud nebyly lokalizovány. Zde vypomohla práce obou autorů v rámci jejich činnosti v České archeologické společnosti - pobočky pro severní Moravu a Slezsko. Jde o lokality jako např. tvrz v Polouvsí, Děrném, Lubině (Dětřichovice), Lubojatech a Závišicích. Jednotlivé nově lokalizované objekty jsou podpořeny zjištěným archeologickým materiálem, který tak jednoznačně doplňuje bílá místa, která nelze doplnit z dochovaných archivních fondů. Přesto stále zůstávají některá sídla jako hypotetická a na faktické prokázání své existence teprve čekají. K těmto můžeme počítat např. hrádek v Příboře, tvrz v Mošnově, Albrechtičkách, Bludovicích, Skorotíně, Žebrákově a DSO ve Straníku. V tomto bývalém okrese to představuje celkem neuvěřitelných 64 míst.
Pro lepší představu o mnohých popisovaných sídlech jsou využity i dobové veduty, nákresy, stavební plány, lokační plánky, dobové katastrální mapy, starší i nová fotodokumentace (exteriérů, interiérů, zajímavých architektonických prvků, mobiliáře atp.), v mnoha případech získané usilovnou akviziční činností autorů po jednotlivých obcích - občanech, úřadech apod. Snahou autorů bylo doplnit dokumentační část i pokusem o rekonstrukci již zaniklých objektů, či dokumentačně zpracovaných fázích vývoje objektů.
Nezbytnou součástí historie těchto šlechtických sídel je genealogie a heraldika. Genealogická část obsahuje 171 rodokmenů šlechty, která se v historickém období na sledovaném území vyskytovala a to včetně drobných rodů zemanských a vladyckých. Genealogická část v takovém rozsahu zvláště pro drobnou šlechtu nebyla snad zatím zpracována a bude jistě cenným výchozím materiálem pro další práce v této oblasti a jde tedy samozřejmě o rodokmeny, které se mohou postupně doplňovat, upřesňovat a svou vypovídací hodnotou jistě přesáhnou onu pomyslnou hranici regionu Novojičínska. Heraldická část představuje jednotně zpracované erby v počtu 220 ks, což je takřka 95 % rodů, které se zde do historie nesmazatelně zapsaly. Chybí pouze některé drobné vladycké rody, o jejich rodovém erbu nic nevíme. Doplnění některých důležitých dobových listin, ve většině případů doplněných překladem, je pro bližší poznání popisované doby nezbytná.
Pro snadnější orientaci jsou důležité odkazy na archivní prameny a fondy uvedeny přímo v textu a za jednotlivými lokalitami (kapitolami) je vždy uvedena základní doporučená literatura. Všeobecné literární prameny a archivní fondy jsou uceleně uvedeny v závěru.
Celkovým pojetím se stává tato publikace i jakýmsi návodem, jak postupovat v jiných regionech naší vlasti při budoucím detailnějším zpracování bývalých panských sídel. Ve většině případů je mapována historie od první dochované písemné zmínky (popřípadě archeologickým zjištěním) až po zánik sídla, či u existujících až do současnosti, včetně jeho dnešního využití. Kniha je určena především občanům, kteří se zde narodili a lidem kteří zde žijí. V neposlední řadě však muzeím, knihovnám, odborným institucím a specializovaným ústavům k dalšímu využití, v genealogické části samozřejmě připravena k dalšímu doplňujícímu bádání. Je potřeba podotknout, že bylo využito i dřívějších prací německých regionálních historiků, jako byli: E. Pfleger, R. Kneifel, Gustav Beck, J. Wellert, Ch. D’Elvert, J. Lowag, Konrad Lipowsky, Anna Polka, Emil Hausotter, Karl Lux, Stephan Weigel, Johann Böhm, Anton Rolleder, Leo Schichor, Ernst Erhart, Adolf Tollich, J. Kämmerling, W. Latzke, Walter Kubiena, Robert Schünke, Anna Bönisch, Paul Ziegler, Emil Pleban, Fridrich Wigger, Anton Peter, F. Wolf, M. Kinter, Henrich Schulig, Karl Lechler. V neposlední řadě pak práce renomovaných historiků, především Adolfa Turka, Miroslava Plačka, Pavla Kouřila, Jaroslava Zezulčíka a dalších.
Jiří Tichánek
