Záměr vydávat brožury o našich hradech a zámcích nám ležel v hlavě už velmi dávno. Projekt vznikal nesmírně dlouho, ztěžka, pracně. Nepatří tedy mezi počiny úzkostně vyplňující „bílá místa“ na trhu vlastivědně–turistickou literaturou za každou cenu. Pro zdárný vývoj našeho „projektu“ - jak tomu říkáme - bylo nutno udělat velké množství práce a obrnit se nesmírnou trpělivostí, teprve po letech bylo možno vydat první vlastivědný průvodce nebo rekonstrukci na pohlednici.

e všeobecně známo, že jen tak nenajdeme v Evropě zemi, která by se mohla honosit tolika hrady, zámky a jinými historickými stavebními památkami, jako je Česko. Ačkoliv by se zdálo, že už dávno splnily svůj účel, již téměř dvě století se těší až zarážejícímu zájmu stále širší veřejnosti. Přestože literatura je o nich docela hojná, vesměs marně se domáhá návštěvník zasvěcenějších informací o dějinách a stavebních osudech většiny z nich.

Nakladatelství PUTUJME, které je pro vydávání řady publikací „Putujme po hradech a zámcích“ oficiálně určeno, zamýšlí v následujících letech vyjít vstříc veřejnosti a připravit postupně monografie o co největším množství našich stavebních památek.

•  Ochranná známka "Putujme po hradech a zámcích" je registrována Úřadem průmyslového vlastnictví (spis 497175/zápis 330110) 

• Sám název nakladatelství a řady „Putujme“ má souznít s oním poutníkem, který rád poznává a nejen „sbíhá“ od jednoho hradu k druhému, aniž by poznával něco více. Zároveň je to výzvou k poznávání krás, historie a malebnosti českého prostředí.

ydávání drobných publikací o hradech a zámcích má u nás dobrou tradici. Již před sto lety bývaly v pokladnách nejvýznamnějších z nich k prodeji několikastránkové průvodce, ovšem k souvislé "Řadě Státní hrady a zámky" došlo až od roku 1951, celý počin však zanikl v 2. polovině 60. let a řada zůstala neúplná. "Sbírka malých monografií o státních hradech a zámcích" (od roku 1957), byla mnohem životaschopnější, ale ani ta nebyla nikdy dokončena.

Náš projekt je neprofesionální vlastivědnou literaturou. Jejím obsahem je seznámení široké veřejnosti se stavebními památkami dávné minulosti prostřednictvím všeho zajímavého, co se k památce váže. Jsme přesvědčeni, že mnohem více pro zámek, hrad nebo zříceninu uděláme, budou-li si o ní moci přečíst tisíce lidí, než kdybychom tiskli a vydávali drahé, celobarevné, výpravné, ale nic neříkající publikace.

Jde nám o vlastivědu a o osvětu. V brožurkách je to, co jsme mohli jako „poloprofesionálové“ sami zjistit a snad přidat něco navíc. Chtěli jsme „vyprovokovat“ odborníky, aby nás následovali a předehnali. Jeden z nich kdysi dávno napsal: „V zájmu věci je zbytečné a neprospěšné klást strohou hranici mezi vědu a osvětu, mezi práci ve specializovaných odděleních muzeí a na jiných odborných pracovištích. Hodnota obou může být v jednotlivých konkrétních případech přibližně stejně vysoká jako stejně nízká. Jen jedna skutečnost má a bude vždycky mít trvalý dosah: každé tříštění sil jenom oddaluje dosažení konečných cílů, tj. syntézy ve vědě a spojení vědy se životem v osvětě.“

Nutno je objektivně přiznat, že také naše produkce mohla vzniknout jen díky pokročilejšímu zkoumání na profesionální úrovni a vydáváním řady periodik na toto téma, jakož i encyklopedií i vlastivědné literatury, které je ovšem vždycky málo. Sami od sebe bychom takové dílo nezvládli a byly by v něm spousty chyb a nesmyslů.

Při sestavování obsahu nemyslíme totiž ani tolik na tu - i když možná převažující - část veřejnosti, která přichází prohlížet třpyt a lesk sálů a komnat, ale spíše na tu skromnější, jež však vidí v hradu nebo zámku něco více: estetické zasazení do krajiny, splynutí s národní kulturou a jedinečnost svého poslání.

Je možné mít k našemu projektu řadu výhrad, víme o tom a jsme si toho vědomi, ale děláme to, jak nejlépe umíme a jak to umožňují podmínky. Zdálo se nám, že je to lepší než sedět se založenýma rukama a čekat ...

Řada vlastivědných průvodců o minulosti a stavebním vývoji našich hradů, tvrzí a zámků (publikace)

elký počet našich hradů a zámků, zvláště pak tvrzí a zřícenin zůstává převážně na starost obcím. Tyto nemohou z nejrůznějších důvodů vybavit návštěvníka–zákazníka těmi informacemi, jež nabízejí objekty vyhlášené a hojně navštěvované. Není pravdou, že by o nich literatura vůbec nebyla, ale je po ruce jen v poměrně krátké době po vydání a navíc je svázaná v souborné dílo, jež má sice spoustu výhod, ale je téměř nedostupná pro prostého výletníka, jehož zajímá jen vybraný zámek nebo zřícenina.

„Černobílý“ tisk není krokem zpět. Naopak: Architektura — a tou každá stavební památka je — se projevuje hlavně tvarem s vyváženým smyslem pro detail. Jednobarevný tisk nezakrytě dosahuje nízké ceny tiskoviny a tím i dostupnosti každému zájemci. Také přírodní dřevitý papír příjemného vzhledu je volen záměrně z ohleduplnosti k památce, jíž je máloco tak vzdálené, jako propagace formou, jakou snad může zvolit jen prodejce průmyslového výrobku. Střízlivá typografie a osobitý rukopis mají naopak navodit pocit pokory k dílům předků nejen u víceméně náhodných příchozích, ale i nás, kteří jim styk se závratnou minulostí tak trochu pomáháme zprostředkovávat.

Celá řada zmíněných publikací má jednotný vnější střih. Obálka publikace je tištěná na tónovaný dřevitý karton. Grafická úprava včetně typu písma má navodit zdání staré publikace z doby kolem poloviny 19. století, kdy u většiny ze staveb, o nichž píše, končí nejzajímavější historie a až na výjimky již - kromě majetkových změn - u nich nedošlo k výrazným přestavbám. Pestrostí tiskovin přesycený zákazník má z přemíry barev odpočinout očím. Chceme být protiváhou běžně tištěných propagačních materiálů.

Většině návštěvníků bude jistě vyhovovat pestrý leták nebo pestré leporelo, ale naše řada průvodců je určena méně početné skupině návštěvníků, která žádá o informace zevrubnější a zasvěcenější.

Na obálce je perokresba vesměs podle nejstaršího známého vyobrazení hradu anebo pokus o rekonstrukci v nejzajímavějším období stavby. Záhlaví doplňuje obrys hranic našeho státu s vyznačením polohy hradu či zříceniny, jimž je publikace věnována. Je zde uvedeno číslo svazku řady, jež má být nepostradatelným vodítkem pro zájemce o více titulů, případně sběratele celé řady, a GPS souřadnice pro přesné dohledání objektu v mapě.

Dnes si již nelze průvodce hradu a zámku představit bez půdorysu. Je nejlepším vodítkem pro pochopení stavebního vývoje i pro laiky. Proto je vybaven dosti obsáhlými texty, jež jsou spojeny přímo s nákresy, které popisují. Na jediné tiskové straně se tak dostane zájemci těch nejdůležitějších informací. Záměrně je půdorys tištěn na poslední straně obálky, aby nemusel návštěvník při prohlídce v brožuře listovat, listy zakládat a přehýbat. Pro půdorysy platí obecná zásada, že stavební fáze jsou rozlišeny stupni šedi — čím tmavší, tím starší, čím světlejší, tím mladší. U zřícenin značí nevyplněné tahy zdivo zachovalé jen v základech, čárkovaná čára znamená předpokládaný směr zdiva a tečkovaně jsou vyplněny části nacházející se dnes ve zříceninách.

Vnitřní strana obálky je věnována památkám v okolí a uvádí seznam vydaných titulů. Vespod je uvedeno pořadí jednotlivých objektů podle toho, jak byly zpracovávány, což má být nepostradatelným vodítkem pro zájemce o více titulů, případně sběratele celé řady.

Od první strany začíná souvislý text, který započíná zdobenou iniciálou. Nad ním je vždy kresba hradu či zámku z různých dob, vesměs z 19.
století. Úvodní část patří zpravidla založení hradu a nejstarším, vesměs jen kusým a tajemstvím zahaleným dějinám s případnými souvislostmi
vzniku stavby. U mladších zámků je obyčejně šířeji uveden stavebník a architekt, u něhož byla stavba objednána. Od doby, kdy je možné či
vhodné sledovat souvislou a ucelenou řadu příběhů k hradu či zámku se vážícím, je text formován do letopiseckých zápisů. Tato střední,
nejobsáhlejší část obsahuje konkrétní údaje - čas, místo a děj a na nevelké ploše nás provází odvátými časy. Je to prastarý a osvědčený
způsob dějepravných záznamů, donedávna poněkud opomíjený. Jazyk je stručný, věcný, vyhýbá se modernismům, avšak i archaismům, frázím a cizím, úzce odborným novodobým nebo málo známým výrazům. V textech jsou běžně používány citace z dobových dokumentů, zachovaly-li se, například popis zámku, obléhání pevnosti, inventář, legenda a někdy pověst.

Závěr patří současnosti, nynějšímu využití, kulturním událostem, případné obnově zaniklého hradu nebo jeho částí atd., což je místo
především pro nenásilnou prezentaci památky samotné, popřípadě jejího mecenáše.Důležitou součástí publikace jsou kresby a fotografie. Nejsou voleny náhodně, ale systematicky a uspořádány pokud možno chronologicky podle vyprávění textu. Kromě již zmíněných rekonstrukcí na obálce a první straně je někdy i vícepohledová rekonstrukce pro starší období. V textu zařazené fotografie si všímají vnějšku stavby, interiéry zobrazovány nebývají, pokud nejsou součástí stavby samotné — klenby, portály apod. Přednost mají záběry staré, pořízené před novodobými opravami, a málo známé. Redakce je názoru, že zvláště netypickým pohledům má být v těchto publikacích ponecháno výsadní místo. Záměrně není popisován mobiliář zámků a hradů, a to hned z několika důvodů: Jednak se mění, nebývá autentický - neboť je svezen z okolních objektů - a též může bezděky navádět lupiče a údajně jim usnadňovat práci.

Třetí - vnitřní strana obálky je vyhrazena chronologickému sledu majitelů hradu nebo zámku s vypsáním příbuzenského nebo jiného vztahu k předchozímu majiteli, jak zámku nabyl - či jej koupil, byl mu věnován, získal konfiskací a podobně. U zvlášť významných držitelů, kteří se vyznamenali přestavbami, dostavbami nebo rozšiřováním stavby či vynikali jinak, je připojen erbovní znak s popisem. Záměrně není heraldicky
šrafován a je nakreslen jen v tazích.

Řada dobových rekonstrukcí hradů a zámků České a Slovenské republiky (pohlednice)

oplňující řadou našich brožur jsou barevné pohlednice netypických rozměrů (170x117 mm) s rekonstrukcemi hradů a ideálními pohledy na zámky a jiné stavební památky. Stejně jako brožurky, věnují se nejen významným objektům, ale i těm neznámým, zapomenutým a opomíjeným. Snad ještě více než brožury mají pomoci nacházet krásu a malebnost českého prostředí, na které jsme ve víru proměn povážlivě pozapomněli.

Tvorbě každé rekonstrukce předchází dlouhá důkladná příprava, studium literatury, fotografií, půdorysů, plánů, map, dále studium stavby, většinou i na místě. U těch rekonstrukcí, které nejsou kresebně zachyceny a jsme odkázáni jen na půdorys a dochované zdivo, případně archeologické nálezy, provádíme vzájemné konzultace. Protože se jedná o výtvarné, autorské práce a ne vědecké studie, vycházíme ze závěrů otištěných v odborné literatuře, nikoli z konzultací s odborníky samotnými. Na pohlednici hodně záleží na prostředí a krajině, ročním období a počasí. Bude se možná zdát zbytečné, že jezdíme i stovky kilometrů, abychom co nejvěrněji „udělali“ popředí nebo pozadí, jen výtvarníkovi je v této souvislosti jasné, že je nutné také „nasát“ atmosféru místa, pobýt nějaký čas u hradu, aby byla zachycena i jeho nálada . . .

Nakolik jsou rekonstrukce hodnověrné?

U hradu nebo zámku, jehož podobu v minulosti se pokoušíme zachytit a nezachovalo se jeho vyobrazení, vždy bude rozhodovat míra pravděpodobnosti - do jaké míry mohla ta či ona varianta připadat v úvahu. Že bychom se přesně „trefili“ do skutečné podoby, je málo pravděpodobné, na druhé straně se zase nějak zvlášť od skutečnosti nelišíme. Skutečnosti nejpodobnější je hmota, tvar budov a zdí. S velkou pravděpodobností se dají odhadnout i výšky budov. Navždy zůstanou záhadou tvary střech a drobné doplňky - arkýře, vikýře, komíny, pavlače, cimbuří. Pokud bychom byli úzkostliví (ale to tvůrci rekonstrukcí nemohou být), byly by na většině rekonstrukcí jen bílá místa.

Hrady a zámky (Hluboká, Vranov, Karlštejn, Bezděz, Pernštejn), které byly nakresleny vedutisty např.: A. Kunikem (1833-1835), A.Haunem (1857-1860) a jejichž kresbu jsme jen víceméně přetvořili, je podoba téměř stoprocentní.

Jsme rádi, že se Vám rekonstrukce líbí, že společně objevujeme krásu našich památek a historie. Společně se tak, můžeme prostřednictvím této jedinečné řady dobových rekonstrukcí hradů a zámků vydávaných na pohlednicích přenést do doby, kdy naše hrady zažívaly největší slávu.

• Cizojazyčné vydání dobových rekonstrukcí hradů a zámků (pohlednice)

Některé z našich pohlednic jsou vydávány i v cizojazyčném provedení, aby i poutník přicházející z daleka měl možnost se dočíst alespoň něco málo o historii uvedené na zadní straně pohlednice ve svém jazyce. Pohlednice jsou přeloženy a vydávány v ruském, německém nebo anglickém jazyce. Přehled všech naleznete zde.

Řada tužkokreseb rekonstrukcí hradů a zámků (pohlednice)

Kresby rekonstrukcí hradů a zámků, čili pokus o jejich vzhled v minulosti, jsou výtvarně zpodoběná stavební díla předků vycházející
přísně z odborné literatury a fotografie dneška nebo nedávné doby. Kresby mají zájemce o hrady a zámky - hlavně začátečníky - vnést do doby, kdy nebyly památkami, ale živými administrativními, bytovými a bezpečnostními nezbytnostmi své doby, aby lépe pochopili propastný rozdíl mezi životním prostorem a stylem prosazování své vůle tehdejších mocných v porovnání s dneškem, a aby se i trochu pokochali krásou těchto architektonických skvostů.

Dnes takové oslovení laika se zájmem o minulost schází - stavebně historický průzkum památek se logicky vyhýbá nepodloženým a nedokazatelným závěrům, a tak odborná literatura předkládá veřejnosti spíše strohé technické nákresy, navíc z nepřirozené "ptačí perspektivy", a jen někdy ztvárněné civilněji. My jsme se odvážili - a to je nakonec smysl projektu Putujme - přetavit je ze světa pravdy do světa skutečnosti. Jinou stránkou věci je internet a počítačové animace, které dovedou ještě do nedávné doby nepředstavitelné a určitě mají velkou budoucnost, jakož i digitální fotografie se všemi technickými vymoženostmi a perspektivami. Náš pohled na věc je ale jiný - vyfotografovat hrad či zámek z okénka auta jistě někomu postačí, ale kolik toho zůstane zamlčeno, skryto a nevyjádřeno oproti vykreslování každého kousku zdiva, římsy, komínu.

Oko spotřebitele – zákazníka dovede pracovat jinak s grafikou než s fotografií, které přirozeně věří více. Tak se stane, že i zrcadlově
obrácený pohled na hrad bez mrknutí oka přehlédne, ale na kresbě autoru neodpustí ani čárečku. Má to ovšem pro hrady a zámky ohromnou výhodu spojenou s nadějí tkvící v budoucnosti - ten ze zájemců, který začne srovnávat, pídit se, prostě přemýšlet a kriticky vnímat, je na té nejlepší cestě k zanícenosti v poznávání hradů, zámků v tom nejlepším slova smyslu, to jest rozumem i srdcem. "Tužkokresba" rekonstrukce hradu-zámku se liší od rekonstrukce "malebné" (v naší řadě pod označením RC a RS) vycházející spíše z techniky olejomalby a přibližující se více k navození dojmu "skutečnosti". Kresba tužkou je jednodušší, názornější a neodpoutává pozornost od podstatného - stavby samé. Proto má v naší tvorbě a nakladatelském počinu důležité místo.

Řada dávných pohledů na hrady a zámky (pohlednice)

ávné pohledy na hrady a zámky vyobrazují ideální, poněkud romantizující pohledy na naše hrady a zámky pro starší období. Jsou kresleny tužkou, technikou která nejlépe dovede napodobit styl starých rytin, litografií případně fotografií a umožňuje vykreslit detail a kontrast, pro zpodobnění stavební památky tolik důležité. V řadě "dávných pohledů" se vedle celkových nebo i dálkových pohledů objevují pohledy na části hradu (například u Hukvald), obyčejně nejatraktivnější, změněné nebo už nestojící. Autor vědomě, ale v souladu s předlohou, zpodobňuje některé části iluzivně nebo i zkresleně, ovšem u těch, které jsou částečnými nebo i úplnými rekonstrukcemi, vychází z reálu - fotografie, mapy, půdorysu. Je přesvědčen, že jsou-li kresby chápány jako obrázky, zaujmou jiný typ lidí než ty, kteří pod tlakem nové doby "milimetrovým okem" výtvarná díla poměřují a vyžadují přesnost a dovedení kresby k technické dokonalosti, ale na úkor krásy scenérie, do níž jsou hrady a zámky - koneckonců také výtvarná díla, ovšem architektonická - jako drahokamy zasazeny, a na úkor zázraku pomíjivého okamžiku hradům a zámkům dneška stále houževnatěji odepíraného…

Řada pověstí a též trochu pravdy z okolí hradů, zámků a dalších tajemných míst (publikace)

Co je to vlastně pověst?
Pověst je příběh, který má historický podklad, jeho jádro je pravdivé a je doplněn nějakou nadpřirozenou bytostí, podobně jako legenda. Díky ústnímu převyprávění je příběh kvůli líbivosti značně dokrášlen a potom ztrácí na věrohodnosti. Pověsti se mohou vztahovat k lidem, k místům ke zvířatům, k hradům a zámkům, ale i třeba ke stromům, zvonům apod.
Začarovaná místa, tajemné postavy, kouzla, jevy a záhady nás neustále přitahují a zkazky o nich se vyprávějí již po mnoho generací.

Jak takové pověsti vznikaly?

íte dobře, že dříve lidé neměli takové možnosti jako máme nyní my dnes. Nebyly televize, rádia, počítače a internety u kterých my dnes prosedíme spoustu času. Lidé pracovali v průběhu roku hodně venku, na polích a v lese a když tato těžká práce ustala a přišlo období dlouhých zimních večerů lidé se sešli v nějaké chaloupce a třeba se drhlo peří, nebo nějaká podobná činnost a právě to byly ty chvíle, kdy si mohli vyprávět nejrůznější příběhy, které slyšeli od svých předků a tímto způsobem je předávali dále. Jistě si dovedete představit, že při tomto ústním podání docházelo k tomu, že si někdo něco přidal, nebo zveličil anebo pro změnu zase někdo ten příběh nevypověděl úplně přesně.

Twitter